Mám, pro mě ten největší dar, že dokážu žít podle sebe. Podle toho, co mi dělá radost a ne podle očekávání druhých. Rozeznám, kde mám svoje hranice, kdy se ke mě někdo chová s neúctou a kdy se mnou manipuluje. Věřím tomu, co sama cítím a vnímám, a to mi stačí. Nepotřebuji, aby mi to někdo zvenčí potvrdil a souhlasil se mnou.

Nemám potřebu každému vyhovět a ze strachu z jeho reakce přizpůsobovat to, co říkám a dělám. Díky tomu se už dokážu ve společnosti lidí cítit uvolněně a příjemně, bez obav z toho, co si budou myslet. Mám radost z jejich přítomnosti, přestože jsem introvert.

Ale vždycky to tak nebylo…

Už jako malé dítě jsem byla jiná než většina ostatních. Bavilo mě pozorovat lidi a do hloubky přemýšlet nad jejich chováním, a příčinou, co je k tomu vede. Už tehdy jsem ráda zkoumala mezilidské vztahy a to mi zůstalo dodnes.

Od dětství jsem ale měla problém postavit se sama za sebe. Nevhodné chování druhých mě vždy tak rozhodilo, že než jsem se rozhoupala k nějaké reakci, tak situace byla pryč.  A mě zůstaly jen výčitky, že jsem se zase neozvala. Musela jsem ujít dlouhou životní cestu v emočním pekle úzkostí, strachů, citové bolesti….než jsem se dostala tam, kde jsem dnes.

Když jsem byla na prahu dospělosti, stále jsem v sobě měla velkou nejistotu, nerozhodnost a strach z lidí. Často jsem potřebovala slyšet názory druhých a mít jejich souhlas. Proto jsem ve 21 letech vstoupila do manželství s mužem, který byl sebevědomý a rozhodný. Myslela jsem si, že mě doplní. Že co nedokážu já, bude umět on, a tak s ním budu v bezpečí.

Oh, jak moc jsem se mýlila. Asi po roce vztahu jsem se v něm začala cítit divně. Nedokázala jsem se v manželovi vyznat. Vnímala jsem mezi námi něco neuchopitelného, co ještě víc prohlubovalo mou nejistotu a pochybnosti o sobě samé.

Když jsme spolu byli sami, choval se ke mě jinak než v přítomnosti lidí.

Před lidmi mě dokázal pochválit, věnoval mi pozornost. Když jsme ale byli sami, byl jiný. Spíš mlčel nebo mě kritizoval, že jsem něco mohla udělat lépe. Většinou na mě taky neměl čas. Podvědomě jsem se proto snažila být ve všem dobrá – dobře se starat o děti, o domácnost... jen abych si zasloužila uznání a přijetí.

Vnímala jsem, že náš vztah není v pořádku. Když jsem o tom ale s manželem chtěla mluvit, odbyl mě, že jsem přecitlivělá, paranoidní, že to přeháním nebo mám bujnou fantazii.

Vyvracel mi to, co vnímám a jak se cítím.

Po pěti letech manželství, kdy jsme měli dvě malé dcery, nám jednoho dne do bytu vtrhli exekutoři a zabavili majetek. Jediné, co nám aspoň nechali, byl nábytek v dětském pokoji. Byla jsem v šoku. Nevěděla jsem, že manžel měl v podnikání dluhy.

Chtěla jsem od něj s dětmi utéct, ale neměla kam. Z rodiny jsem měla jen mámu, která o mně neměla moc zájem. Tím, že byla z dětského domova, další rodinu, na kterou bych se mohla obrátit, jsem neměla. Taky jsem si uvědomovala, že když se nechám rozvést, polovina dluhů mi zůstane. Všechny dluhy totiž vznikly v manželství.

Viděla jsem obrázek sebe: žena s dvěma dětmi ve věku tří a pěti let, která nemá nic. Nemá kde bydlet, je bez peněz a ještě s dluhy od manžela. Bylo mi z toho zle. Neviděla jsem jiné řešení, než v manželství zůstat a dluh splácet.

Bavilo mě šít, tak mě napadlo doma zkusit šít pláštěnky na kočárky podle svých originálních střihů. Tehdy v obchodech totiž chyběly.

Aniž bych si to uvědomovala, začala jsem novou etapu života s vlastním podnikáním, která trvala 20 let.

Pláštěnkami jsem začínala a postupně přidávala další doplňky na kočárky. Časem mi začaly pomáhat i švadleny, protože obchody měly o výrobky stále větší zájem. Firma se během dvaceti let rozrostla až na čtyřicet zaměstnanců. Ani ve snu by mě nenapadlo, že jednou budu mít tak velkou firmu!

V podnikání jsem musela přicházet do styku s různými lidmi, což pro mě, jako introverta, bylo opravdu náročné. K tomu jsem ještě měla za zády manžela, který mě podporoval minimálně. Skoro jsem potila krev a to vše proto,

aby se zaplatily dluhy. To byla moje mantra po celých dvacet let podnikání. Moje motivace vše vydržet.

Ovšem moje osobní nejistota přispěla k tomu, že jsem nechala firmu napsanou na manžela. Byla to velká chyba, protože se jí dařilo stále více. Když  byla napsaná na něj, přivlastňoval si zásluhy za úspěch v podnikání. Byla jsem ze všeho tak unavená, že jsem neměla sílu to řešit.

Ponořila jsem se do práce, která mě bavila, a abych přežila manželovo chování, odpojila jsem se od svých pocitů. Když nic necítím, nebolí to. Manžel měl ale nutkání stále utrácet peníze za věci, které jsme nepotřebovali, a tím firmu udržoval v dluzích. Jeho způsob skryté manipulace byl:

Když budu udržovat stálý dluh, ona bude stále tvrdě pracovat.

Asi si říkáte, proč jsem si celých dvacet let nebyla schopná uvědomit, že se mnou manipuluje? Trvalo mi to. Ale dnes už vím, že to, co jsem zažívala, se nazývá

GASLIGHTING – SKRYTÁ psychická manipulace a citové zneužívání

Ve společnosti se o něm málo mluví, přestože je v různé intenzitě dost rozšířený. A to nejen v partnerských vztazích.

Nebyla jsem schopná přijmout, že manželovi je zkrátka jedno, co ostatním způsobuje. Že nemá důvod nic měnit. Je v pozici, která mu vyhovuje, protože má nade mnou moc. Zásadní věc, kterou je třeba si u Gaslightingu uvědomit, je, že:

čekat, až se změní ten druhý, nikam nevede. On nemá důvod, jemu to vyhovuje. Je třeba začít jednat, a to sami za sebe.

Dovedlo mě to až k úplné ztrátě psychických a fyzických sil, k vyhoření, vyčerpání. Stála jsem před zrcadlem a dívala se na sebe, jak smutně a vyčerpaně vypadám. Celé mé tělo křičelo:

“A DOST! TAKHLE UŽ TO DÁL NEJDE, MUSÍŠ TO ZMĚNIT!”

Najednou jsem cítila silné nutkání od toho všeho odjet někam hoooodně daleko. Potřebovala jsem se na svůj život podívat s odstupem. Jindy bych měla strach z neznámého prostředí a lidí, v tuhle chvíli jsem ale měla mnohem větší strach z toho, že z vyčerpání umřu a nebudu tady pro své děti.

Sbalila jsem se a odjela na sebepoznávací cestu na druhý konec světa do Peru. Jiné prostředí mi pomohlo vystoupit ze svých naučených vzorců chování a neustálého tlaku, že něco musím. Byla to pro mě obrovská úleva.

V Peru jsem vystoupala na vrcholek hory, seděla tam a pozorovala západ slunce. Byla to taková krása a ohromující božský klid, až se mi tajil dech. Náhle mě pohltil až posvátný pocit splynutí s tímto místem. Propojení s něčím posvátným, co bylo všude kolem mě i ve mně.

Život, který jsem dosud proklínala za to, jak je těžký, jsem v tu chvíli vnímala jako dar. Vnímala jsem, že tento stav mi umožňuje přijmout odpověď na otázky, které vyšlu do tohoto posvátného prostoru, do vesmíru. Zavřela jsem oči a zeptala se:

Kdybych v tomto okamžiku opustila svět a zpětně se podívala na to, co všechno jsem kdy udělala, cítila bych svůj život jako naplněný?

Pocity v mém těle a srdci, všechno v mém těle křičelo: ne ne ne!!! Nemohla bych odejít s vědomím toho, že jsem se snažila svůj život jen vydržet. Položila jsem si další otázku:

Co by se muselo stát, abych odpověděla, že se cítím naplněná vším, co jsem v životě udělala?

Seděla jsem tam sama a brečela jako želva. Uvolňovalo se ze mě spoustu potlačovaných emocí smutku a utrpení. Pak přišlo obrovské uvolnění a uvnitř sebe jsem slyšela jemný hlas – svou intuici, která ke mně promlouvala. Byl to stav jakéhosi vnitřního uvědomění, co bych měla dál v životě dělat. Domů jsem už odjížděla s jistotou, že musím odejít od manžela i z firmy.

Nechtěla jsem život JEN VYDRŽET, chtěla jsem ho ŽÍT.

Měla jsem obavy, jak to všechno dopadne. Poprvé v životě jsem se ale postavila do své síly a začala s manželem vše řešit. Nebylo to snadné, ale zážitek na hoře v Peru mě změnil. Už jsem byla bez toho strašného omezujícího strachu, který jsem v sobě předtím stále nosila.

Rozvedla jsem se, odešla z firmy a přestěhovala se 300 km daleko. Bylo těžké smířit se s tím, že firmu přenechávám manželovi. Vnímala jsem ji jako své dítě, které jsem vypiplala z ničeho. I když jsem ale za svou svobodu a šťastný život zaplatila tuto cenu, ani trochu toho dnes nelituji.

A co znamená postavit se do své síly?

Neznamená to být tak silná, abych vydržela všechno, co mě v životě potká.  Znamená to použít svou sílu k postavení se za sebe, když mě někdo zneužívá. Tím, že nebere v úvahu moje potřeby a pocity a překračuje moje hranice. Jak to ale poznám? Jednoduše tak, že se při jednání s druhým člověkem necítím dobře.

Dnes už vím, že mám věřit tomu, co cítím a vnímám já sama, a to mi stačí. Nepotřebuji, aby mi to někdo potvrdil a souhlasil se mnou.

To znamená být si VĚDOMÝ sám SEBE  =  mít SEBE–VĚDOMÍ, a vnímat tak svou SEBE–HODNOTU.

V této chvíli Gaslighting přestává fungovat.

Je to chvíle, kdy si oběť  UVĚDOMÍ, co se děje, a POSTAVÍ se sama za sebe. Pak manipulátor ztrácí nad obětí moc a jeho manipulace přestává fungovat. Tak jsem i já uzdravila svůj vnitřní svět a tím se změnil i můj svět vnější. Vystoupila jsem z role oběti a od základu změnila svůj život.

Jak můj život pokračoval?

Snažila jsem se pochopit příčiny těžkostí, které mě v životě potkaly. Proto jsem se ponořila s velkým zájmem, do mnoha vzdělávacích kurzů a seminářů na téma seberozvoje a vztahů.

Vydala jsem se také na několik zážitkových pobytů do Peru a na Saharu, kde jsem měla možnost strávit čas s místními šamany. Jejich moudrost a znalosti o tom, jak funguje lidské tělo, mysl a vztahy, mě uchvátily. Jejich techniky jsou nesmírně účinné a ověřené časem. To mě inspirovalo k tomu, abych propojovala jejich moudrosti s moderním světem. 

Největší školou jsou ale pro člověka jeho osobní zážitky a zkušenosti. Ty se nedají nikde naučit.

Všechno co jsem zažila, přispělo na mé cestě k uzdravení šrámů na duši, mého nitra, mých starých vzorců a přesvědčení. Minulost je ale stále mou součástí. Protože všechny zkušenosti, ať byly jakkoli těžké mi pomohly k tomu, kým jsem dnes.

A tak nastal čas sdílení.....

Váhala jsem, jestli svůj příběh zveřejnit. Nemohu si ale nevšimnout, kolik lidí, především žen, tuto skrytou psychickou manipulaci zažívá. Cítí, že něco není v pořádku, ale netuší, o co jde. Informací o Gaslightingu totiž moc není.

Proto mi dává velký smysl předávat své zkušenosti dál a ukazovat lidem cestu k harmonickým vztahům a spokojenému životu. Za každého jednotlivého člověka, kterému svou prací pomůžu, jsem ze srdce vděčná.

Věřím, že když jsem dokázala z manipulativního vztahu vystoupit já, dokážete to i vy! Narozdíl ode mě na to ale nemusíte být sami. A první krok můžete udělat hned teď.

Pomocníkem vám bude můj e-booku „Jak poznám Gaslighting neboli skrytou psychickou manipulaci a citové zneužívání?“. V e-booku se dozvíte, jak Gaslighting funguje, naučíte se ho rozpoznat a zjistíte, jak si pomoct.

Nebojte se vystoupit z role oběti a objevte svou ztracenou sílu. Věřte mi, máme ji v sobě všichni!

tlačítko: Chci udělat první krok